Friedrich August von Hayek: Principy liberálního společenského řádu /1966/

1. “Liberalismem” zde budu rozumět koncepci žádoucího politického řádu, který se vyvíjel nejprve v Anglii, od dob starých whigů na sklonku 17. století po Glad­stona na konci 18. století. Za jeho typické představitele v Anglii mohou být považováni David Hume, Adam Smith, Edmund Burke, T. B. Macaulay a Lord Acton.

Byla to tato koncepce individuální svobody v rámci zákona, která jako první inspi­rovala liberální hnutí na kontinentu a která se stala základem americké politické tradice. Plně k ní patří i několik málo vůdčích politických myslitelů v jiných zemích, jako B. Constant a A. de Tocqueville ve Francii, Immanuel Kant, Fried­rich von Schiller a Wilhelm von Humboldt v Německu a James Madison, John Marshall a Daniel Webster ve Spojených státech.

David Hume: O vzniku vlády /1742/

Člověk se narodí ve své rodině a je nucen utvářet společnost, z nutnosti, z přirozených sklonů a ze zvyku.

Stejný tvor ve svém dalším vývoji nastoluje politickou společnost za účelem výkonu spravedlnosti, bez níž mezi lidmi nemůže být mír, bezpečí ani vzájemné styky. 

Proto bychom měli pohlížet na veškerý rozsáhlý aparát naší vlády s tím, že v podstatě nemá žádný jiný cíl ani účel, než vykonávání spravedlnosti neboli, jinými slovy, činnosti dvanácti soudců. 

Eugen von Böhm-Bawerk: Marx a jeho pracovní teorie hodnoty /1884/

Marx vychází z tvrzení, že směnná hodnota[1] veškerého zboží se zcela řídí podle množství práce, které bylo na jeho výrobu zapotřebí.

Tomuto tvrzení přikládá daleko větší váhu než Rodbertus. Zatímco Rodbertus se o tom zmiňuje pouze náhodně v průběhu své argumentace a často pouze ve formě hypotetického předpokladu, aniž by plýtval slovy na jeho dokazování, Marx to činí svým základním principem a vrhá se do jeho objasňování.

Abych byl čestný k jeho podivnému dialektickému stylu, zreprodukuji zde základní části teorie jeho vlastními slovy: