Stejný tvor ve svém dalším vývoji nastoluje politickou společnost za účelem výkonu spravedlnosti, bez níž mezi lidmi nemůže být mír, bezpečí ani vzájemné styky.
Proto bychom měli pohlížet na veškerý rozsáhlý aparát naší vlády s tím, že v podstatě nemá žádný jiný cíl ani účel, než vykonávání spravedlnosti neboli, jinými slovy, činnosti dvanácti soudců.
Králové a parlamenty, flotily a armády, soudní a daňoví úředníci, velvyslanci, ministři a členové státní rady jsou v konečném důsledku všichni podřízeni této části administrativy. Dokonce i o duchovních, jejichž povinnost jim velí vštěpovat morálku, lze říci, že jejich instituce nemá žádný jiný užitečný cíl, co se týče tohoto světa.
Všichni lidé jsou si vědomi, že je spravedlnost nezbytná pro zachovávání míru a pořádku; a všichni lidé jsou si vědomi, že mír a pořádek jsou nezbytné pro zachovávání společnosti. Avšak křehkost nebo zvrácenost naší povahy je taková, že navzdory této výrazné a zjevné nezbytnosti je nemožné udržet lidi věrně a neochvějně na cestách spravedlnosti. Mohou nastat určité mimořádné okolnosti, za nichž se člověk domnívá, že podvod nebo násilí podpoří jeho zájmy ve větší míře, než v jaké je poškodí narušení řádu, které jeho nespravedlnost způsobí ve společenském svazku. Avšak mnohem častěji je odveden od svých velkých a důležitých, avšak vzdálených zájmů, lákadlem přítomných, byť často velmi pošetilých pokušení. Tato velká slabost je nevyléčitelnou součástí lidské povahy.
Lidé se proto musí snažit mírnit to, co nemohou vyléčit. Musí ustavit určité osoby, označované za soudce, jejichž zvláštní funkcí je poukazovat na míru spravedlivosti, trestat přestupky, zjednávat
nápravu v případě podvodů a násilí a nutit lidi, bez ohledu na nechuť, jakou projevují, aby dbali na své reálné a trvalé zájmy. Jednímn slovem řečeno, poslušnost je nová povinnost, která musí být vynalezena, aby podpořila spravedlnost; a vazby spravedlivosti musí být podepřeny vazbami loajality.
Avšak pokud člověk nahlíží na záležitosti z abstraktního hlediska, mohl by se domnívat, že tímto spojenectvím nebylo nic získáno a že umělá povinnost zachovávat poslušnost má ze své podstaty stejně slabý vliv na lidskou mysl jako primitivní a přirozená povinnost zachovávat spravedlnost. Osobní zájmy a aktuální pokušení mohou převážit nad jednou i druhou povinností. Jsou vystaveny nesnázím ve stejné míře. A člověk, který má sklon být špatným bližním, musí být veden stejnými motivy, dobře nebo špatně pochopenými, k tomu, aby byl špatným občanem a poddaným. Nemluvě o tom, že sám soudce může být často nedbalý, zaujatý nebo nespravedlivý ve své činnosti.
Avšak zkušenost ukazuje, že mezi těmito případy je velký rozdíl. Zjišťujeme, že pořádek ve společnosti se mnohem lépe zachovává pomocí vlády; a naše povinnost vůči soudci je zásadami lidské povahy strážena přísněji než naše povinnost k našim spoluobčanům.
Láska k nadvládě je v povaze člověka tak silná, že mnozí se nejen podřizují, ale dokonce se ucházejí o to, aby mohli nést všechna nebezpečí, únavu a starosti spojené s vykonáváním vlády; a jakmile jsou lidé pozvednuti do této pozice, tak mají v běžných případech viditelný zájem na nestranném vykonávání spravedlnosti, byť jsou často sváděni na scestí soukromými vášněmi. Osoby, které jako první dosáhnou tohoto postavení na základě souhlasu lidí, ať implicitního nebo výslovného, musí být obdařeny mimořádnými osobními vlastnostmi, jako je statečnost, síla, čest nebo prozíravost, které vzbuzují respekt a důvěru: a poté, co se vláda etabluje, má na lidi velký vliv ohled na narození, hodnost a společenské postavení a tento ohled zajišťuje uplatňování výnosů soudce. Vladař nebo vůdce se ostře postaví proti jakémukoli narušení pořádku v jeho společnosti. Svolá všechny své přívržence a všechny bezúhonné lidi, aby mu pomohli odstranit a napravit toto narušení pořádku: a při výkonu jeho úřadu se k němu pohotově přidají všechny nestranné osoby. Brzy získá moc odměňovat tyto služby; a jak se společnost rozvíjí, vladař zřizuje funkce podřízených ministrů a často také vojsko a tito lidé mají bezprostřední a viditelný zájem na podporování jeho autority. Zvyk brzy upevní to, co jiné principy lidské povahy nedokonalým způsobem založily; a jakmile si lidé jednou zvyknou na poslušnost, nikdy nepomyslí na odchýlení se z této cesty, po níž kráčejí a po níž kráčeli neustále i jejich předci a k níž je poutá tolik naléhavých a viditelných motivů.
Láska k nadvládě je v povaze člověka tak silná, že mnozí se nejen podřizují, ale dokonce se ucházejí o to, aby mohli nést všechna nebezpečí, únavu a starosti spojené s vykonáváním vlády; a jakmile jsou lidé pozvednuti do této pozice, tak mají v běžných případech viditelný zájem na nestranném vykonávání spravedlnosti, byť jsou často sváděni na scestí soukromými vášněmi. Osoby, které jako první dosáhnou tohoto postavení na základě souhlasu lidí, ať implicitního nebo výslovného, musí být obdařeny mimořádnými osobními vlastnostmi, jako je statečnost, síla, čest nebo prozíravost, které vzbuzují respekt a důvěru: a poté, co se vláda etabluje, má na lidi velký vliv ohled na narození, hodnost a společenské postavení a tento ohled zajišťuje uplatňování výnosů soudce. Vladař nebo vůdce se ostře postaví proti jakémukoli narušení pořádku v jeho společnosti. Svolá všechny své přívržence a všechny bezúhonné lidi, aby mu pomohli odstranit a napravit toto narušení pořádku: a při výkonu jeho úřadu se k němu pohotově přidají všechny nestranné osoby. Brzy získá moc odměňovat tyto služby; a jak se společnost rozvíjí, vladař zřizuje funkce podřízených ministrů a často také vojsko a tito lidé mají bezprostřední a viditelný zájem na podporování jeho autority. Zvyk brzy upevní to, co jiné principy lidské povahy nedokonalým způsobem založily; a jakmile si lidé jednou zvyknou na poslušnost, nikdy nepomyslí na odchýlení se z této cesty, po níž kráčejí a po níž kráčeli neustále i jejich předci a k níž je poutá tolik naléhavých a viditelných motivů.
Avšak přestože se tento vývoj záležitostí lidí může jevit jako jistý a nevyhnutelný a přestože podpora, kterou loajalita přináší spravedlnosti, je založena na zjevných principech lidské povahy, nelze očekávat, že je budou lidé schopni předem objevit nebo předvídat jejich působení. Vláda vzniká neformálněji a nedokonaleji. Je pravděpodobné, že když byl poprvé jeden člověk pozvednut nad davy, došlo k tomu ve válečném stavu, kdy se mimořádná odvaha a bystrost projeví nejzjevnějším způsobem, kdy je svornost a shoda nejpotřebnější a kdy jsou zhoubné účinky neuspořádanosti pociťovány nejvýrazněji. Dlouhé trvání tohoto stavu, což je případ běžný mezi divokými kmeny, způsobilo, že lidé přivykli podřízenosti; a pokud byl náčelník stejně spravedlivý jako prozíravý a odvážný, stal se i v dobách míru arbitrem všech sporů a mohl postupně, za použití směsice síly a souhlasu, vybudovat svoji autoritu.
Lidé, přinejmenším ti mírumilovní a s dobrými úmysly, si začali cenit výhod citelně plynoucích z jeho vlivu; a pokud měl jeho syn stejné dobré vlastnosti, tím rychleji se vláda rozvíjela směrem k vyzrálosti a dokonalosti; avšak stále ještě byla v křehkém stavu, dokud v průběhu dalšího vývoje k lepšímu uspořádání nebyl pro vladaře zajištěn příjem a dokud mu neumožnil poskytovat odměny
těm několika ramenům jeho správy a vykonávat tresty na vzpurných a neposlušných jedincích. Před tímto obdobím muselo být každé uplatnění jeho vlivu specifické a muselo vycházet z konkrétních okolností daného případu. Po tomto období však podřízenost již nebyla pro většinu daného společenství otázkou volby, nýbrž byla přísně požadována autoritou nejvyššího vládního činitele.
Ve všech vládách existuje trvalý vnitřní boj, ať už otevřený či skrytý, mezi mocí a svobodou; a žádná z nich se nemůže v tomto zápase stát absolutním vítězem. V každé vládě musí být nezbytně obětován velký kus svobody, avšak dokonce ani moc, která svobodu oklešťuje, se nemůže a snad by se ani v žádném zřízení nikdy neměla stát zcela absolutní a nekontrolovatelnou. Sultán je pánem nad životem a majetkem jakéhokoli jedince, avšak nebude mu dovoleno uvalit na své poddané nové daně; francouzský monarcha může zavádět daně dle libosti, avšak bylo by pro něj nebezpečné pokoušet se o život a majetek jedinců.
Také náboženství je ve většině zemí běžně velmi nepoddajným principem; a často i jiné principy nebo předsudky vzdorují veškeré moci civilního vladaře, jehož moc, která je založena na názoru, nikdy nemůže vyvracet jiné názory, které jsou zakořeněné stejně hluboko jako jeho nárok vládnout.
Také náboženství je ve většině zemí běžně velmi nepoddajným principem; a často i jiné principy nebo předsudky vzdorují veškeré moci civilního vladaře, jehož moc, která je založena na názoru, nikdy nemůže vyvracet jiné názory, které jsou zakořeněné stejně hluboko jako jeho nárok vládnout.
Vláda, která je podle běžných měřítek nazývána svobodnou, je ta vláda, která připouští rozdělení moci mezi několik složek, jejichž spojená moc není o nic menší než moc jakéhokoli monarchy nebo je obvykle dokonce větší, avšak tyto složky při běžném výkonu státní správy musí jednat v souladu s obecně závaznými a spravedlivými zákony, které jsou předem známy všem těmto složkám i všem jejich poddaným. V tomto smyslu lze tvrdit, že svoboda je předností občanské společnosti, avšak přesto musí být uznávána moc, která je nezbytná pro její samotnou existenci: a v těchto zápasech, které tak často probíhají mezi svobodou a mocí, může právě z tohoto důvodu moc zpochybnit pořadí důležitosti.
Ovšem někdo by mohl snad říci (a to nikoli bezdůvodně), že okolnost, která je nezbytná pro existenci občanské společnosti, musí vždy podporovat sebe samu, a že je zapotřebí chránit ji s menší žárlivostí, než tu, která přispívá pouze k její dokonalosti a kterou jsou lidé tolik náchylní ve své lhostejnosti zanedbávat nebo ve své neznalosti přehlížet.
