F. A. Hayek: Rozum a evoluce /1973/

(Právo, zákonodárství a svoboda - Kapitola I)

„Vylíčit, kdo, a v jaké souvislosti rozpoznal pravý zákon utváření svobodných států a jak tento objev, těsně spjatý s těmi, kdo dali pod názvem rozvoj, vývoj a kontinuita

novou a hlubší metodu ostatním védám, vyřešil prastarý problém vztahu mezi stabilitou a změnou a ustanovil autoritu tradice nad pokrokem myšlení.“ - Lord Acton*

1. Konstrukce a evoluce

Existují dva způsoby, jak se dívat na celek lidských činností, jež vedou k velmi různým závěrům, týkajícím se jak vysvětlování tohoto celku, tak možnosti jej uvědoměle měnit.

První z nich se zakládá na pojetích, která jsou prokazatelně chybná a přece lichotí lidské marnivosti natolik, že získala velký vliv a neustále je používají i lidé, kteří vědí, že spočívají ve fikci, věří ale, že ta fikce je neškodná.

Ten druhý, i když jen málokdo bude zpochybňovat jeho základní tvrzení, budou-li vyložena abstraktně, vede v některých oblastech k závěrům tak nevítaným, že jen málokdo bude ochoten držet se jej až do konce.

Joseph A. Schumpeter: Klasická doktrína demokracie /1942/

I. Obecné dobro a vůle lidu

Filozofii demokracie osmnáctého století lze podat v podobě následující definice: demokratická metoda je institucionální zřízení, které umožňuje provádět politická rozhodnutí a konat obecné dobro prostřednictvím volených jedinců, jež se shromažďují, aby naplňovali vůli lidu, který si je zvolil.

Podívejme se, co tato definice naznačuje.

Tvrdí se, že existuje Obecné Dobro, které představuje orientační bod politiky. Lze jej vždy snadno definovat a každý normální člověk je schopen ho prostřednictvím racionální argumentace pochopit. 

Neexistuje proto žádná omluva pro ty, kteří to nesvedou, a to, že se fakticky vyskytují lidé, kteří ho nevidí, lze přičíst na vrub jediné omezenosti — která může být odstraněna — hlouposti a protispolečenským zájmům.

Navíc obecné dobro v sobě nese jasné odpovědi na všechny otázky, takže každou společenskou skutečnost a každé přijaté opatření lze s odkazem na něj zařadit do kategorie „dobrých" nebo „špatných". 

Israel Kirzner: Síla tržní konkurence /2000/

Charakter tržního procesu vyplývá – z hlediska rakouské ekonomické školy – ze souhry jednání mnoha lidí-podnikatelů.

Podnikání znamená využívání představivosti a tvořivosti ve snaze nalézt a využít tržní ziskové příležitosti (které vznikají na základě limitace předchozích podnikatelských vizí). 

Ceny a množství zboží nabízeného k prodeji tíhnou výsledkem této souhry realizace vizí systematicky směrem ke stavu tržní rovnováhy.

V tomto článku se zaměříme na charakter tohoto podnikatelského procesu, který je z podstaty konkurenční, a upozorníme na některé závažné důsledky různých vládních protimonopolních politik. 

F. A. Hayek: Velká utopie /Cesta do otroctví - II. kapitola, 1944/

"Ze státu dělalo vždycky peklo na zemi to, že se člověk pokoušel udělat si z něho nebe." - Friedrich Holderlin

To, že socialismus nahradil liberalismus jakožto doktrina zastávaná velkou většinou pokrokářů, neznamená pouze, že lidé zapomněli na varování velkých liberálních myslitelů minulosti před důsledky kolektivismu. Stalo se to proto, že byli přesvědčeni o opaku toho, co tito mužové předpovídali.

Udivující je to, že socialismus, ve kterém bylo nejen záhy rozpoznáno největší ohrožení svo­body, ale který zcela otevřeně začal jako reakce proti liberalismu francouzské revoluce, začal být všeobecně přijímán pod prapor svobody. Sotva kdo si nyní vzpomene, že socialismus byl ve svých počátcích otevřeně autoritářský.

F. A. Hayek: Opuštěná cesta /Cesta do otroctví - I. kapitola, 1944/

"Je to program, jehož základní tezí není to, že systém svobodného podnikání pro zisk v této generaci zklamal, nýbrž to, že jsme se o něj ještě nepokusili." - F. D. Roosevelt

Když ve vývoji civilizace dojde k neočekávanému zvratu, když místo neustálého pokroku, který jsme si zvykli očekávat, se najednou cítíme ohroženi zlem připomínající dávné barbarství, hledáme chybu všude jinde než u sebe.

........................

Erich Fromm: Svoboda - Psychologický problém? /Strach ze svobody - prvá kapitola, 1941/

I

Moderní evropské a americké dějiny se soustřeďují na úsilí osvobodit se od politických, ekonomických a duchovních pout, která lidi svazují.

Svůj zápas o svobodu probojovávali utlačovaní a ti, kdo požadovali nové svobody proti lidem hájícím svá privilegia.

Protože třída, která právě bojovala za své osvobození od nadvlády, věřila, že tím bojuje za lidskou svobodu jako takovou, byla schopna apelovat na ideál, na touhu po svobodě zakořeněnou ve všech utlačovaných.

Milton Friedman - Tržní mechanismy a centrální ekonomické plánování /1983/

Postavili jsme proti sobě dva přístupy k organizování ekonomické aktivity.

Všeobecně jsou označovány termínem „direktivní hospodářství" a „tržní hospodářství".

Ideální typ direktivního hospodářství je ten, ve kterém jednotlivci nejednají jako nezávislé osoby, nýbrž jako agenti někoho jiného. Vyplňují příkaz, dělají to, co jim bylo řečeno.

Ideální typ tržního hospodářství je ten, ve kterém jednotlivci jednají jako nezávislé osoby a sledují své vlastní zájmy. Pracuje-li zde nějaký jednotlivec ve službách druhého člověka, činí tak dobrovolně a na základě vzájemné dohody.

V praxi však žádné direktivní hospodářství existovat nemůže.

Takové hospodářství by se skládalo z robotů, které nemají žádné vlastní chtění, žádné vlastní zájmy. Vyjadřují to verše Alfreda Tennysona „po smyslu se neptají, jen do úpadu dělají".

Rozhovory s Hayekom /1978/

V roku 1978 vznikla v televíznom štúdiu v San Jose séria deviatich rozhovorov s Hayekom.  Rozhovory viedli zaujímavé osobnosti, napríklad ekonóm James Buchanan. Ide o 13 hodín rozhovorov o živote a diele F. A. Hayeka. Od roku 2016 sú všetky dostupné na Youtube.

Kompletné prepisy rozhovorov nájdete tu hayekcenter.org/?p=628.

1 - Hayek a ekonóm James Buchanan (1 hodina a 40 minút)

Henry David Thoreau: Občanská neposlušnost /1849/

Z celého srdce přijímám motto: „Nejlepší je taková vláda, která vládne nejméně“(2); a velice rád bych viděl jeho rychlé a systematické uvádění v život.

Dovedeno do důsledků, vede nás toto motto k ponaučení dalšímu, kterého jsem též zastáncem: „Nejlepší je taková vláda, která nevládne vůbec“, a až na to bude lidstvo připraveno, bude toto vláda, kterou si zvolí.

Vláda je přinejlepším jenom účelovým opatřením, přičemž se u mnohých vlád těžko hledá jejich účel a všem vládám se stane, že jsou bezúčelnými alespoň někdy. Všechny závažné námitky, které byly vzneseny proti trvalé armádě, a není jich právě málo, mohou být konečně vzneseny také proti trvalé vládě. 

Tyler Cowen: Globalizace jako kreativní destrukce /2002/

Existují velmi rozporné pohledy na vliv globalizace na kulturu. Západ je vnímán jako multikulturní produkt. Západní kultura v různé míře získala své filosofické dědictví od Řeků, náboženství ze středního Východu a základní vědecké poznatky z Číny a islámského světa. Obyvatelstvo a jazyk mají svůj původ v Evropě. 

Vezměme si kupříkladu obyčejnou knihu: papír pochází z Číny, abeceda od Féničanů, čísla stránek používali již Arabové a hlavně Indové. Vynálezcem knihtisku je Němec Guttenberg, tiskařství samo má však ještě hlubší kořeny, a to v Číně a Koreji. Nejstarší rukopisy starověku byly uchovány jen díky kulturnímu kontaktu s islámskou civilizací a v menší míře také irskými mnichy.

Václav Bělohradský: Mýtus sociálního státu /1992/

Friedrich Hayek zavedl do politické teorie výraz "weasel words" neboli slova-lasičky. Je to narážka na jeden Shakespearův verš, který se dá přeložit asi takto: "a já vysávám smutek z písně jako lasička žloutek z vajíčka". Slovo-lasička vysává smysl ze slova, jehož je přívlastkem, jako například v neblaze proslulé formuli "lidová demokracie".

Charakteristickým momentem politických dějin poválečných demokracií je, že slovo "sociální" se stalo nenasytným slovem-lasičkou, vysávajícím všechen smysl ze slova "stát". Přeměna demokratického právního státu ve stát sociální je inspirována představou, že moderní společnost je jen trhem: lidé jsou tu vázáni jen smluvními a ekonomickými vztahy, chladnou logikou zisku, není tu místo pro solidaritu a vzájemnost, všude vládne nejistota. Legitimnost státu splývá tak s povinností vynahradit občanům solidaritu, kterou vláda trhu zničila.

F. A. Hayek: Proč nejsem konzervativcem /1960/

“Upřímných přátel svobody bylo v každé době málo a její triumfy byly záležitostí menšin, které vítězily díky spojenectví s těmi, jejichž cíle byly často odlišné; a tato spojenectví, která jsou vždy nebezpečná, byla někdy katastrofou, protože poskytovala odpůrcům vlastní důvody k opozici.” - Lord Acton

I.

V době, kdy většina hnutí, považovaných za pokroková, obhajuje uvalení dalších omezení na svobodu jedince(1), ti, kdo svobodu ctí, s největší pravděpodobností budou vynakládat svoji energii na odpor proti nim.