F. A. Hayek: Rozum a evoluce /1973/

(Právo, zákonodárství a svoboda - Kapitola I)

„Vylíčit, kdo, a v jaké souvislosti rozpoznal pravý zákon utváření svobodných států a jak tento objev, těsně spjatý s těmi, kdo dali pod názvem rozvoj, vývoj a kontinuita

novou a hlubší metodu ostatním védám, vyřešil prastarý problém vztahu mezi stabilitou a změnou a ustanovil autoritu tradice nad pokrokem myšlení.“ - Lord Acton*

1. Konstrukce a evoluce

Existují dva způsoby, jak se dívat na celek lidských činností, jež vedou k velmi různým závěrům, týkajícím se jak vysvětlování tohoto celku, tak možnosti jej uvědoměle měnit.

První z nich se zakládá na pojetích, která jsou prokazatelně chybná a přece lichotí lidské marnivosti natolik, že získala velký vliv a neustále je používají i lidé, kteří vědí, že spočívají ve fikci, věří ale, že ta fikce je neškodná.

Ten druhý, i když jen málokdo bude zpochybňovat jeho základní tvrzení, budou-li vyložena abstraktně, vede v některých oblastech k závěrům tak nevítaným, že jen málokdo bude ochoten držet se jej až do konce.

F. A. Hayek: Velká utopie /Cesta do otroctví - II. kapitola, 1944/

"Ze státu dělalo vždycky peklo na zemi to, že se člověk pokoušel udělat si z něho nebe." - Friedrich Holderlin

To, že socialismus nahradil liberalismus jakožto doktrina zastávaná velkou většinou pokrokářů, neznamená pouze, že lidé zapomněli na varování velkých liberálních myslitelů minulosti před důsledky kolektivismu. Stalo se to proto, že byli přesvědčeni o opaku toho, co tito mužové předpovídali.

Udivující je to, že socialismus, ve kterém bylo nejen záhy rozpoznáno největší ohrožení svo­body, ale který zcela otevřeně začal jako reakce proti liberalismu francouzské revoluce, začal být všeobecně přijímán pod prapor svobody. Sotva kdo si nyní vzpomene, že socialismus byl ve svých počátcích otevřeně autoritářský.

F. A. Hayek: Opuštěná cesta /Cesta do otroctví - I. kapitola, 1944/

"Je to program, jehož základní tezí není to, že systém svobodného podnikání pro zisk v této generaci zklamal, nýbrž to, že jsme se o něj ještě nepokusili." - F. D. Roosevelt

Když ve vývoji civilizace dojde k neočekávanému zvratu, když místo neustálého pokroku, který jsme si zvykli očekávat, se najednou cítíme ohroženi zlem připomínající dávné barbarství, hledáme chybu všude jinde než u sebe.

........................

Rozhovory s Hayekom /1978/

V roku 1978 vznikla v televíznom štúdiu v San Jose séria deviatich rozhovorov s Hayekom.  Rozhovory viedli zaujímavé osobnosti, napríklad ekonóm James Buchanan. Ide o 13 hodín rozhovorov o živote a diele F. A. Hayeka. Od roku 2016 sú všetky dostupné na Youtube.

Kompletné prepisy rozhovorov nájdete tu hayekcenter.org/?p=628.

1 - Hayek a ekonóm James Buchanan (1 hodina a 40 minút)

F. A. Hayek: Proč nejsem konzervativcem /1960/

“Upřímných přátel svobody bylo v každé době málo a její triumfy byly záležitostí menšin, které vítězily díky spojenectví s těmi, jejichž cíle byly často odlišné; a tato spojenectví, která jsou vždy nebezpečná, byla někdy katastrofou, protože poskytovala odpůrcům vlastní důvody k opozici.” - Lord Acton

I.

V době, kdy většina hnutí, považovaných za pokroková, obhajuje uvalení dalších omezení na svobodu jedince(1), ti, kdo svobodu ctí, s největší pravděpodobností budou vynakládat svoji energii na odpor proti nim.

Friedrich August von Hayek: Principy liberálního společenského řádu /1966/

1. “Liberalismem” zde budu rozumět koncepci žádoucího politického řádu, který se vyvíjel nejprve v Anglii, od dob starých whigů na sklonku 17. století po Glad­stona na konci 18. století. Za jeho typické představitele v Anglii mohou být považováni David Hume, Adam Smith, Edmund Burke, T. B. Macaulay a Lord Acton.

Byla to tato koncepce individuální svobody v rámci zákona, která jako první inspi­rovala liberální hnutí na kontinentu a která se stala základem americké politické tradice. Plně k ní patří i několik málo vůdčích politických myslitelů v jiných zemích, jako B. Constant a A. de Tocqueville ve Francii, Immanuel Kant, Fried­rich von Schiller a Wilhelm von Humboldt v Německu a James Madison, John Marshall a Daniel Webster ve Spojených státech.

F. A. Hayek: Historie a politika /1954/

Politické názory a pohledy na historické události jsou a vždy musí být spolu úzce svázány.

Především minulé zkušenosti jsou základem, na kterém je vystavěna naše víra potřebnosti různých politik a institucí, a naše současné politické názory zase nevyhnutelně ovlivňují a přibarvují interpretaci historie.

I když je příliš pesimistické zastávat názor, že se člověk z historie vůbec nepoučí, je otázkou, zda to, co se naučí, je pravda.

Třebaže jsou minulé události zdrojem zkušeností pro lidské plémě, bývají názory lidí určovány nikoli objektivními fakty, ale záznamy a interpretacemi minulosti, k nimž mají přístup. Jen málokdo by popřel, že naše názory na působnost různých institucí jsou z velké části podmíněny tím, co si myslíme o jejich účinnosti v minulosti.

Friedrich August von Hayek: Využití znalostí ve společnosti /1945/

I.

Jaký problém chceme vyřešit, pokud se snažíme vytvořit racionální ekonomický řád?

Za jistých, dobře známých předpokladů je odpověď dosti prostá. Pokud máme všechny relevantní informace, pokud můžeme vyjít z daného systému preferencí a pokud vládneme kompletní znalostí dostupných prostředků, zbývá už čistě logický problém.

Jinak řečeno, odpověď na otázku, jak lze nejlépe použít dostupné prostředky, je implicitní součástí našich předpokladů. Podmínky, které řešení tohoto optimalizačního problému musí splňovat, už byly vyčerpávajícím způsobem vypracovány a nejlépe je lze formulovat matematicky: řečeno nejstručněji, mezní míry substituce mezi dvěma statky nebo faktory musí být stejné při všech jejich různých použitích.

Friedrich August von Hayek: Intelektuálové a socialismus /1949/

I.

Ve všech demokratických zemích, a ve Spojených státech dokonce více než kde jinde, převládá silné přesvědčení, že vliv intelektuálů na politiku je zanedbatelný.

Bezpochyby to platí o moci intelektuálů ovlivnit svými zvláštními momentálními názory rozhodování politiků a o míře, ve které mohou vychýlit běžný náhled na otázky, v nichž se jejich pohled liší od momentálního pohledu převládajícího.

A přece z dlouhodobého hlediska neměli intelektuálové pravděpodobně v těchto zemích nikdy tak velký vliv, jaký mají dnes. Mají totiž moc postupně utvářet veřejné mínění.