Joseph A. Schumpeter: Klasická doktrína demokracie /1942/

I. Obecné dobro a vůle lidu

Filozofii demokracie osmnáctého století lze podat v podobě následující definice: demokratická metoda je institucionální zřízení, které umožňuje provádět politická rozhodnutí a konat obecné dobro prostřednictvím volených jedinců, jež se shromažďují, aby naplňovali vůli lidu, který si je zvolil.

Podívejme se, co tato definice naznačuje.

Tvrdí se, že existuje Obecné Dobro, které představuje orientační bod politiky. Lze jej vždy snadno definovat a každý normální člověk je schopen ho prostřednictvím racionální argumentace pochopit. 

Neexistuje proto žádná omluva pro ty, kteří to nesvedou, a to, že se fakticky vyskytují lidé, kteří ho nevidí, lze přičíst na vrub jediné omezenosti — která může být odstraněna — hlouposti a protispolečenským zájmům.

Navíc obecné dobro v sobě nese jasné odpovědi na všechny otázky, takže každou společenskou skutečnost a každé přijaté opatření lze s odkazem na něj zařadit do kategorie „dobrých" nebo „špatných". 

Israel Kirzner: Síla tržní konkurence /2000/

Charakter tržního procesu vyplývá – z hlediska rakouské ekonomické školy – ze souhry jednání mnoha lidí-podnikatelů.

Podnikání znamená využívání představivosti a tvořivosti ve snaze nalézt a využít tržní ziskové příležitosti (které vznikají na základě limitace předchozích podnikatelských vizí). 

Ceny a množství zboží nabízeného k prodeji tíhnou výsledkem této souhry realizace vizí systematicky směrem ke stavu tržní rovnováhy.

V tomto článku se zaměříme na charakter tohoto podnikatelského procesu, který je z podstaty konkurenční, a upozorníme na některé závažné důsledky různých vládních protimonopolních politik. 

F. A. Hayek: Velká utopie /Cesta do otroctví - II. kapitola, 1944/

"Ze státu dělalo vždycky peklo na zemi to, že se člověk pokoušel udělat si z něho nebe." - Friedrich Holderlin

To, že socialismus nahradil liberalismus jakožto doktrina zastávaná velkou většinou pokrokářů, neznamená pouze, že lidé zapomněli na varování velkých liberálních myslitelů minulosti před důsledky kolektivismu. Stalo se to proto, že byli přesvědčeni o opaku toho, co tito mužové předpovídali.

Udivující je to, že socialismus, ve kterém bylo nejen záhy rozpoznáno největší ohrožení svo­body, ale který zcela otevřeně začal jako reakce proti liberalismu francouzské revoluce, začal být všeobecně přijímán pod prapor svobody. Sotva kdo si nyní vzpomene, že socialismus byl ve svých počátcích otevřeně autoritářský.

F. A. Hayek: Opuštěná cesta /Cesta do otroctví - I. kapitola, 1944/

"Je to program, jehož základní tezí není to, že systém svobodného podnikání pro zisk v této generaci zklamal, nýbrž to, že jsme se o něj ještě nepokusili." - F. D. Roosevelt

Když ve vývoji civilizace dojde k neočekávanému zvratu, když místo neustálého pokroku, který jsme si zvykli očekávat, se najednou cítíme ohroženi zlem připomínající dávné barbarství, hledáme chybu všude jinde než u sebe.

........................