Zde jsou hlavní body zevrubné teorie kapitalismu. Ve svém souhrnu představují rozsáhlý program empirických výzkumu a dalšího teoretického bádání.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a materiálních životních podmínek
1. Industriální kapitalismus uvolnil největší produktivní sílu v dějinách lidstva.
2. Doposud žádný jiný sociálněekonomický systém nebyl schopen vytvořit srovnatelnou produktivní sílu.
3. Ekonomika orientovaná na výrobu pro tržní směnu poskytuje optimální podmínky pro trvalou a stále rostoucí produktivní kapacitu, založenou na moderní technice.
4. Rané období industriálního kapitalismu v Anglii (kde se zrodil) a pravděpodobně i v dalších západních zemích si vyžádalo od lidí značné oběti, když ne ve skutečném snížení materiální životní úrovně, tak v jejich sociálním a kulturním vykořenění.
5. Vyspělý industriální kapitalismus vytvořil a dále vytváří nejvyšší materiální životní úroveň pro široké vrstvy obyvatelstva, jaká kdy v dějinách lidstva existovala.
6. V západních společnostech a ve většině ostatních společností technická modernizace a ekonomický růst způsobují, pokud se udrží, nejprve prudký vzrůst nerovnosti v příjmech a majetku, následně ostré snížení těchto nerovností a nakonec jejich relativní stabilizaci na určité úrovni.
7. Tyto změny v příjmových a majetkových rozdílech jsou způsobeny souhrou technických a demografických faktorů a jsou relativně nezávislé na formách sociálně ekonomické organizace (např. na kapitalistických a socialistických jako těch významnějších).
8. Vyrovnávací fáze tohoto procesu může být posílena a urychlena politickými zásahy (zvláště nedistribuční politikou), ale pokud tyto intervence přesáhnou určitou míru (kterou dnes nelze přesně určit), vyvolá to negativní důsledky pro ekonomický růst a případně pro životní úroveň.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a tříd
9. V období industriálního kapitalismu byly všechny dřívější formy stratifikace postupně nahrazeny stratifikací třídní.
10. Proces industrializace je nezávisle na sociálněekonomickém charakteru jeho organizace (kapitalistickém nebo socialistickém) základní determinantou sociální mobility.
11. Ve všech vyspělých industriálních společnostech došlo k mírnému zvýšení, nikoliv k dramatických změnám, v celkové míře vzestupné mobility.
12. Ve všech vyspělých industriálních společnostech se vzdělání stalo nástrojem vzestupné mobility naprosto prvořadé důležitosti.
13. Industriální kapitalismus, zvláště je-li spojen s politickou demokracií, s největší pravděpodobností podporuje otevřenost stratifikačního systému společnosti.
14. Současné západní společnosti jsou charakterizovány neustálým konfliktem mezi dvěma třídami, starou střední třídou (zabývající se výrobou a distribucí zboží a služeb) a novou střední třídou (zabývající se produkcí a distribucí symbolických znalostí /symbolic knowledge/).
15. Nová knowledge class je v západních společnostech hlavním antagonistickým protivníkem kapitalismu.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a demokracie
16. Kapitalismus je v moderních podmínkách nezbytnou, ale ne dostačující podmínkou demokracie.
17. Stupňuje-li se státní kontrola kapitalistické ekonomiky, bude dosaženo bodu (dnes přesně nespecifikovatelného), za nímž nebude možná existence demokratické vlády.
18. Otevře-li se socialistická ekonomika vzrůstajícímu působení tržních sil, dosáhne bodu (nyní přesně nespecifikovatelného), za nímž bude možná existence demokratické vlády.
19. Vede-li kapitalistický vývoj úspěšně k ekonomickému růstu, z něhož má většina obyvatelstva užitek, začnou se s velkou pravděpodobností prosazovat demokratické tendence.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a kultury individuální autonomie
20. Počátky individuální autonomie v západní kultuře značně předcházely vzniku moderního kapitalismu a právě tento předmoderní “individualismus“ západní kultury dal vznik zvláštnímu “individualismu“ spjatému s kapitalismem.
21. Buržoazní kultura na Západě, zvláště v protestantských společnostech, vytvořila typ osobnosti silně se vyznačující individuální autonomií jako hodnotou i jako psychickou realitou.
22. Přinejmenším v západních společnostech, ale možná kdekoliv, je kapitalismus nezbytnou, ale nikoliv dostačující podmínkou udržení existence individuální autonomie.
23. Určité komponenty západní buržoazní kultury (zvláště takové jako aktivnost, racionální inovativnost a sebekázeň) jsou všude nezbytnými předpoklady úspěšného kapitalistického vývoje.
24. Kapitalismus potřebuje instituce (zvláště rodinu a náboženství), které zajišťují rovnováhu mezi anonymními aspekty individuální autonomie a solidaritou lidských společenství.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a rozvoje třetího světa
25. Začlenění zemí Třetího světa do mezinárodního kapitalistického systému má tendenci podporovat jejich ekonomický rozvoj.
26. Dokonalejší produktivní síla kapitalismu, prosazující se ve vyspělých průmyslových zemích Západu, se dnes dále projevuje všude tam, kam pronikl světový kapitalistický systém.
27. Kapitalistický vývoj spíše než socialistický má šanci zvýšit v soudobém Třetím světe materiální životní úroveň lidí, včetně skupin těch nejchudších.
28. Kapitalistický vývoj ve společnostech Třetího světa, který směřuje k výraznému ekonomickému růstu s vysokou náročností na pracovní sílu, má lepší šanci na vyrovnanou příjmovou distribuci, než strategie záměrné redistribuční příjmové politiky.
Propozice týkajících se kapitalismu ve východní Asii
29. Východní Asie potvrzuje, že industriální kapitalismus dosahuje rozvinutější produktivní síly.
30. Východní Asie potvrzuje, že industriální kapitalismus má lepší schopnost zvyšovat materiální životní úroveň početných mas lidí.
31. Východní Asie potvrzuje pozitivní souvislost mezi industriálním kapitalismem a vznikem třídního systému charakterizovaného relativně otevřenou sociální mobilitou.
32. Východní Asie nepotvrzuje tezi, že počáteční ekonomický růst v podmínkách moderního kapitalismu vede nezbytně ke zvýraznění příjmové diferenciace, ačkoliv potvrzuje tézi, že se příjmová distribuce v dalším průběhu ekonomického růstu stabilizuje.
33. Fakta z východní Asie popírají tezi, že v podmínkách závislých na mezinárodním kapitalistickém systému nemůže dojít k úspěšnému rozvoji.
34. Fakta z východní Asie vyvracejí tezi, že vysoký stupeň státní intervence do ekonomiky není slučitelný s úspěšným kapitalistickým rozvojem.
35. Fakta z východní Asie jen částečně podporují tezi, že úspěšný kapitalistický vývoj podněcuje demokratizační tendence.
36. Fakta z východní Asie podporují tezi, že určité komponenty západní buržoazní kultury – jmenovitě aktivnost, racionální inovativnost a sebekázeň – jsou pro úspěšný kapitalistický vývoj nezbytné.
37. Specifické prvky východoasijských společností, obsažené jak ve “velkých tradicích“, tak v lidové kultuře, podporovaly hodnoty přispívající úspěšnému rozvoji a poskytly tudíž těmto společnostem v modernizačním procesu relevantní výhodu.
38. Společnostem východní Asi se dlouho dařilo modernizovat na kapitalistických principech bez toho, aby podstoupily individualizaci podle západního vzoru.
39. Hodnoty individuální autonomie nabourávají východoasijský komunismus a velmi pravděpodobně se tak bude dít i nadále.
40. Posun k demokracii a individualizaci ve východní Asii byl značně posílen sepětím společností s mezinárodním kapitalistickým systémem majícím své centrum na Západě.
16. Kapitalismus je v moderních podmínkách nezbytnou, ale ne dostačující podmínkou demokracie.
17. Stupňuje-li se státní kontrola kapitalistické ekonomiky, bude dosaženo bodu (dnes přesně nespecifikovatelného), za nímž nebude možná existence demokratické vlády.
18. Otevře-li se socialistická ekonomika vzrůstajícímu působení tržních sil, dosáhne bodu (nyní přesně nespecifikovatelného), za nímž bude možná existence demokratické vlády.
19. Vede-li kapitalistický vývoj úspěšně k ekonomickému růstu, z něhož má většina obyvatelstva užitek, začnou se s velkou pravděpodobností prosazovat demokratické tendence.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a kultury individuální autonomie
20. Počátky individuální autonomie v západní kultuře značně předcházely vzniku moderního kapitalismu a právě tento předmoderní “individualismus“ západní kultury dal vznik zvláštnímu “individualismu“ spjatému s kapitalismem.
21. Buržoazní kultura na Západě, zvláště v protestantských společnostech, vytvořila typ osobnosti silně se vyznačující individuální autonomií jako hodnotou i jako psychickou realitou.
22. Přinejmenším v západních společnostech, ale možná kdekoliv, je kapitalismus nezbytnou, ale nikoliv dostačující podmínkou udržení existence individuální autonomie.
23. Určité komponenty západní buržoazní kultury (zvláště takové jako aktivnost, racionální inovativnost a sebekázeň) jsou všude nezbytnými předpoklady úspěšného kapitalistického vývoje.
24. Kapitalismus potřebuje instituce (zvláště rodinu a náboženství), které zajišťují rovnováhu mezi anonymními aspekty individuální autonomie a solidaritou lidských společenství.
Soubor propozic týkajících se kapitalismu a rozvoje třetího světa
25. Začlenění zemí Třetího světa do mezinárodního kapitalistického systému má tendenci podporovat jejich ekonomický rozvoj.
26. Dokonalejší produktivní síla kapitalismu, prosazující se ve vyspělých průmyslových zemích Západu, se dnes dále projevuje všude tam, kam pronikl světový kapitalistický systém.
27. Kapitalistický vývoj spíše než socialistický má šanci zvýšit v soudobém Třetím světe materiální životní úroveň lidí, včetně skupin těch nejchudších.
28. Kapitalistický vývoj ve společnostech Třetího světa, který směřuje k výraznému ekonomickému růstu s vysokou náročností na pracovní sílu, má lepší šanci na vyrovnanou příjmovou distribuci, než strategie záměrné redistribuční příjmové politiky.
Propozice týkajících se kapitalismu ve východní Asii
29. Východní Asie potvrzuje, že industriální kapitalismus dosahuje rozvinutější produktivní síly.
30. Východní Asie potvrzuje, že industriální kapitalismus má lepší schopnost zvyšovat materiální životní úroveň početných mas lidí.
31. Východní Asie potvrzuje pozitivní souvislost mezi industriálním kapitalismem a vznikem třídního systému charakterizovaného relativně otevřenou sociální mobilitou.
32. Východní Asie nepotvrzuje tezi, že počáteční ekonomický růst v podmínkách moderního kapitalismu vede nezbytně ke zvýraznění příjmové diferenciace, ačkoliv potvrzuje tézi, že se příjmová distribuce v dalším průběhu ekonomického růstu stabilizuje.
33. Fakta z východní Asie popírají tezi, že v podmínkách závislých na mezinárodním kapitalistickém systému nemůže dojít k úspěšnému rozvoji.
34. Fakta z východní Asie vyvracejí tezi, že vysoký stupeň státní intervence do ekonomiky není slučitelný s úspěšným kapitalistickým rozvojem.
35. Fakta z východní Asie jen částečně podporují tezi, že úspěšný kapitalistický vývoj podněcuje demokratizační tendence.
36. Fakta z východní Asie podporují tezi, že určité komponenty západní buržoazní kultury – jmenovitě aktivnost, racionální inovativnost a sebekázeň – jsou pro úspěšný kapitalistický vývoj nezbytné.
37. Specifické prvky východoasijských společností, obsažené jak ve “velkých tradicích“, tak v lidové kultuře, podporovaly hodnoty přispívající úspěšnému rozvoji a poskytly tudíž těmto společnostem v modernizačním procesu relevantní výhodu.
38. Společnostem východní Asi se dlouho dařilo modernizovat na kapitalistických principech bez toho, aby podstoupily individualizaci podle západního vzoru.
39. Hodnoty individuální autonomie nabourávají východoasijský komunismus a velmi pravděpodobně se tak bude dít i nadále.
40. Posun k demokracii a individualizaci ve východní Asii byl značně posílen sepětím společností s mezinárodním kapitalistickým systémem majícím své centrum na Západě.
Propozice týkající se industriálního socialismu
41. Existuje vnitřní spojitost mezi socialismem a všudypřítomnou byrokratizací ekonomiky.
42. Existuje vnitřní spojitost mezi socialismem a neefektivností ekonomiky.
43. Existuje vnitřní spojitost mezi socialismem a autoritářskou vládní mocí.
44. Existuje afinita mezi socialismem a totalitárním projektem moderní společnosti.
45. Industriální socialismus je charakterizován neustálým vzájemným působením dvou různých forem stratifikace - třídního systému a systému politického patrimonialismu.
46. Modifikace industriálního socialismu zaváděním tržního mechanismu se střetává s ekonomickými bariérami, způsobenými resistencí patrimoniální elity, bránící své výlučné zájmy.
47. Modifikace industriálního socialismu zaváděním tržního mechanismu se střetává s ekonomickými bariérami, způsobenými neschopností umělého trhu dosáhnout efektivního trhu kapitalistického.
48. Bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků nemůže existovat efektivní tržní ekonomika.
Propozice týkající se legitimitu kapitalismu
49. Socialismus je jedním s nejvlivnějších mýtů moderní doby a v závislosti na tom, nakolik si socialismus uchovává své mýtické kvality, nemůže být v myslích svých stoupenců popřen empirickými důkazy.
41. Existuje vnitřní spojitost mezi socialismem a všudypřítomnou byrokratizací ekonomiky.
42. Existuje vnitřní spojitost mezi socialismem a neefektivností ekonomiky.
43. Existuje vnitřní spojitost mezi socialismem a autoritářskou vládní mocí.
44. Existuje afinita mezi socialismem a totalitárním projektem moderní společnosti.
45. Industriální socialismus je charakterizován neustálým vzájemným působením dvou různých forem stratifikace - třídního systému a systému politického patrimonialismu.
46. Modifikace industriálního socialismu zaváděním tržního mechanismu se střetává s ekonomickými bariérami, způsobenými resistencí patrimoniální elity, bránící své výlučné zájmy.
47. Modifikace industriálního socialismu zaváděním tržního mechanismu se střetává s ekonomickými bariérami, způsobenými neschopností umělého trhu dosáhnout efektivního trhu kapitalistického.
48. Bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků nemůže existovat efektivní tržní ekonomika.
Propozice týkající se legitimitu kapitalismu
50. Kapitalismus je svou podstatou neschopen sám sebe legitimizovat a příznačně postrádá mýtickou schopnost; v důsledku toho je závislý na legitimizačním působení své pouhé fakticity nebo na spojení s dalšími legitimizujícími symboly.
➸
Úryvok z knihy Kapitalistická revoluce (Archa, Bratislava 1993) od rakúsko-amerického sociológa Petera L. Bergera , preklad Eva Šimečková a Věra Kuchařová
