Erich Fromm: Svoboda - Psychologický problém? /Strach ze svobody - prvá kapitola, 1941/

I

Moderní evropské a americké dějiny se soustřeďují na úsilí osvobodit se od politických, ekonomických a duchovních pout, která lidi svazují.

Svůj zápas o svobodu probojovávali utlačovaní a ti, kdo požadovali nové svobody proti lidem hájícím svá privilegia.

Protože třída, která právě bojovala za své osvobození od nadvlády, věřila, že tím bojuje za lidskou svobodu jako takovou, byla schopna apelovat na ideál, na touhu po svobodě zakořeněnou ve všech utlačovaných.

Milton Friedman - Tržní mechanismy a centrální ekonomické plánování /1983/

Postavili jsme proti sobě dva přístupy k organizování ekonomické aktivity.

Všeobecně jsou označovány termínem „direktivní hospodářství" a „tržní hospodářství".

Ideální typ direktivního hospodářství je ten, ve kterém jednotlivci nejednají jako nezávislé osoby, nýbrž jako agenti někoho jiného. Vyplňují příkaz, dělají to, co jim bylo řečeno.

Ideální typ tržního hospodářství je ten, ve kterém jednotlivci jednají jako nezávislé osoby a sledují své vlastní zájmy. Pracuje-li zde nějaký jednotlivec ve službách druhého člověka, činí tak dobrovolně a na základě vzájemné dohody.

V praxi však žádné direktivní hospodářství existovat nemůže.

Takové hospodářství by se skládalo z robotů, které nemají žádné vlastní chtění, žádné vlastní zájmy. Vyjadřují to verše Alfreda Tennysona „po smyslu se neptají, jen do úpadu dělají".

Rozhovory s Hayekom /1978/

V roku 1978 vznikla v televíznom štúdiu v San Jose séria deviatich rozhovorov s Hayekom.  Rozhovory viedli zaujímavé osobnosti, napríklad ekonóm James Buchanan. Ide o 13 hodín rozhovorov o živote a diele F. A. Hayeka. Od roku 2016 sú všetky dostupné na Youtube.

Kompletné prepisy rozhovorov nájdete tu hayekcenter.org/?p=628.

1 - Hayek a ekonóm James Buchanan (1 hodina a 40 minút)

Henry David Thoreau: Občanská neposlušnost /1849/

Z celého srdce přijímám motto: „Nejlepší je taková vláda, která vládne nejméně“(2); a velice rád bych viděl jeho rychlé a systematické uvádění v život.

Dovedeno do důsledků, vede nás toto motto k ponaučení dalšímu, kterého jsem též zastáncem: „Nejlepší je taková vláda, která nevládne vůbec“, a až na to bude lidstvo připraveno, bude toto vláda, kterou si zvolí.

Vláda je přinejlepším jenom účelovým opatřením, přičemž se u mnohých vlád těžko hledá jejich účel a všem vládám se stane, že jsou bezúčelnými alespoň někdy. Všechny závažné námitky, které byly vzneseny proti trvalé armádě, a není jich právě málo, mohou být konečně vzneseny také proti trvalé vládě. 

Tyler Cowen: Globalizace jako kreativní destrukce /2002/

Existují velmi rozporné pohledy na vliv globalizace na kulturu. Západ je vnímán jako multikulturní produkt. Západní kultura v různé míře získala své filosofické dědictví od Řeků, náboženství ze středního Východu a základní vědecké poznatky z Číny a islámského světa. Obyvatelstvo a jazyk mají svůj původ v Evropě. 

Vezměme si kupříkladu obyčejnou knihu: papír pochází z Číny, abeceda od Féničanů, čísla stránek používali již Arabové a hlavně Indové. Vynálezcem knihtisku je Němec Guttenberg, tiskařství samo má však ještě hlubší kořeny, a to v Číně a Koreji. Nejstarší rukopisy starověku byly uchovány jen díky kulturnímu kontaktu s islámskou civilizací a v menší míře také irskými mnichy.

Václav Bělohradský: Mýtus sociálního státu /1992/

Friedrich Hayek zavedl do politické teorie výraz "weasel words" neboli slova-lasičky. Je to narážka na jeden Shakespearův verš, který se dá přeložit asi takto: "a já vysávám smutek z písně jako lasička žloutek z vajíčka". Slovo-lasička vysává smysl ze slova, jehož je přívlastkem, jako například v neblaze proslulé formuli "lidová demokracie".

Charakteristickým momentem politických dějin poválečných demokracií je, že slovo "sociální" se stalo nenasytným slovem-lasičkou, vysávajícím všechen smysl ze slova "stát". Přeměna demokratického právního státu ve stát sociální je inspirována představou, že moderní společnost je jen trhem: lidé jsou tu vázáni jen smluvními a ekonomickými vztahy, chladnou logikou zisku, není tu místo pro solidaritu a vzájemnost, všude vládne nejistota. Legitimnost státu splývá tak s povinností vynahradit občanům solidaritu, kterou vláda trhu zničila.

F. A. Hayek: Proč nejsem konzervativcem /1960/

“Upřímných přátel svobody bylo v každé době málo a její triumfy byly záležitostí menšin, které vítězily díky spojenectví s těmi, jejichž cíle byly často odlišné; a tato spojenectví, která jsou vždy nebezpečná, byla někdy katastrofou, protože poskytovala odpůrcům vlastní důvody k opozici.” - Lord Acton

I.

V době, kdy většina hnutí, považovaných za pokroková, obhajuje uvalení dalších omezení na svobodu jedince(1), ti, kdo svobodu ctí, s největší pravděpodobností budou vynakládat svoji energii na odpor proti nim.

Friedrich August von Hayek: Principy liberálního společenského řádu /1966/

1. “Liberalismem” zde budu rozumět koncepci žádoucího politického řádu, který se vyvíjel nejprve v Anglii, od dob starých whigů na sklonku 17. století po Glad­stona na konci 18. století. Za jeho typické představitele v Anglii mohou být považováni David Hume, Adam Smith, Edmund Burke, T. B. Macaulay a Lord Acton.

Byla to tato koncepce individuální svobody v rámci zákona, která jako první inspi­rovala liberální hnutí na kontinentu a která se stala základem americké politické tradice. Plně k ní patří i několik málo vůdčích politických myslitelů v jiných zemích, jako B. Constant a A. de Tocqueville ve Francii, Immanuel Kant, Fried­rich von Schiller a Wilhelm von Humboldt v Německu a James Madison, John Marshall a Daniel Webster ve Spojených státech.

David Hume: O vzniku vlády /1742/

Člověk se narodí ve své rodině a je nucen utvářet společnost, z nutnosti, z přirozených sklonů a ze zvyku.

Stejný tvor ve svém dalším vývoji nastoluje politickou společnost za účelem výkonu spravedlnosti, bez níž mezi lidmi nemůže být mír, bezpečí ani vzájemné styky. 

Proto bychom měli pohlížet na veškerý rozsáhlý aparát naší vlády s tím, že v podstatě nemá žádný jiný cíl ani účel, než vykonávání spravedlnosti neboli, jinými slovy, činnosti dvanácti soudců. 

Eugen von Böhm-Bawerk: Marx a jeho pracovní teorie hodnoty /1884/

Marx vychází z tvrzení, že směnná hodnota[1] veškerého zboží se zcela řídí podle množství práce, které bylo na jeho výrobu zapotřebí.

Tomuto tvrzení přikládá daleko větší váhu než Rodbertus. Zatímco Rodbertus se o tom zmiňuje pouze náhodně v průběhu své argumentace a často pouze ve formě hypotetického předpokladu, aniž by plýtval slovy na jeho dokazování, Marx to činí svým základním principem a vrhá se do jeho objasňování.

Abych byl čestný k jeho podivnému dialektickému stylu, zreprodukuji zde základní části teorie jeho vlastními slovy:

F. A. Hayek: Historie a politika /1954/

Politické názory a pohledy na historické události jsou a vždy musí být spolu úzce svázány.

Především minulé zkušenosti jsou základem, na kterém je vystavěna naše víra potřebnosti různých politik a institucí, a naše současné politické názory zase nevyhnutelně ovlivňují a přibarvují interpretaci historie.

I když je příliš pesimistické zastávat názor, že se člověk z historie vůbec nepoučí, je otázkou, zda to, co se naučí, je pravda.

Třebaže jsou minulé události zdrojem zkušeností pro lidské plémě, bývají názory lidí určovány nikoli objektivními fakty, ale záznamy a interpretacemi minulosti, k nimž mají přístup. Jen málokdo by popřel, že naše názory na působnost různých institucí jsou z velké části podmíněny tím, co si myslíme o jejich účinnosti v minulosti.

Ludwig von Mises: Historické prostředí vzniku Rakouské ekonomické školy /1969/

I. Carl Menger a Rakouská ekonomická škola

1. Počátky

To, co dnes známe pod názvem Rakouská ekonomická škola, má svůj počátek v roce 1871, kdy Carl Menger vydal svou útlou knihu Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (Zásady národohospodářské nauky).

Bývá zvykem stopovat vlivy prostředí na génia a jeho výkony. Lidé tyto výkony pak rádi v určitém rozsahu připisují právě působení tohoto prostředí a názorového klimatu v dané zemi a v dané době. Jakkoliv nám tato metoda může v některých případech odhalit zajímavé souvislosti, je neaplikovatelná ve vztahu k těm Rakušanům, jejichž ideje a doktríny se zapsaly do dějin lidských intelektuálních výkonů.